Postupně z nás opadla všechna tréma. Povídali jsme si o našich zálibách, o sportu, o domácích mazlíčcích a samozřejmě i o matematice. Co se nám líbilo, co nás bavilo nejvíc a co se nám povedlo.
Když jsem si sedla před kameru, přišlo mi, že plácám páté přes deváté. Zmínila jsem se, že jsem se dostala v Logické olympiádě až do finále a moc mě potěšilo, že mi slovenské děti zatleskaly. Bylo to od nich moc milé.
Ráda bych se setkala např. s Kikou, moje přáni se mi ale asi nesplní, protože odcházím na gymnázium. To mě strašně mrzí!!!
Nakonec jsme se loučili jako staří dobří přátelé. Všichni jsme mávali a byli bychom tam jistě ještě teď. Ale čas je tak neúprosný…
Zapsala Anet Ryšavá
Setkání se Slováky
Ve středu ráno se dá říct, že jsme byli všichni totálně nervózní. Setkání se slovenskými dětmi z partnerské školy v Rimavské Sobotě bylo těsně před námi. Plni očekávání jsme se uvelebili ve společenské místnosti, ale pak se na tabuli objevila zpráva paní učitelky ze Slovenska, která napsala: „ Môžeme začať?“ Všichni jsme ztuhli. Zachránil nás odvážlivec Vašek, který naše seznamování odstartoval prvním rozhovorem. Samozřejmě se nezapomněl zmínit o svém pejskovi, o kterém mluví skoro pořád.
Když se nám představil první slovenský kluk, zajímalo ho, kdo z nás chodí na nějaký bojový sport. A to byla výzva pro mě, protože dělám karate. Moc se toho ale o mně nedozvěděli, protože mi brzy došla inspirace. Následovala vyděšená Růža a další mí spolužáci až na pár stydlínů, kteří se prý zapojí příště.
Ke konci už se naše třída rozkoukala, protože slovenské děti nám byly opravdu sympatické. Škoda jen, že ve škole nebyla naše Soňa (mistryně světa v aerobiku). Pochází totiž ze Slovenska a doma slovensky mluví.
Přestože končí školní rok, náš projekt nekončí. Bude pokračovat i po prázdninách a naše třída se má na co těšit.
Zapsala Nikita Ožvatová
Naši fotogalerii si můžete prohlédnout zde:
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára